Hraješ, zbývá ti jeden život

Žít život je pěkně nebezpečné. Je to výborná hra. Narodíme se a prvních osmnáct let nám spoluhráči vysvětlují pravidla. Krmí nás moudrostí, cvičíme se v jazycích, v logickém uvažování, ve sportech. Dostáváme dennodenní fyzický a mentální výcvik. Učíme se používat pohlavních nástrojů k vylučování a vylučovacích k sexu (Východ lze za některých situací použít i jako vchod). Každá organická figurka dostane barvu, která s sebou nese spoustu vymožeností, zároveň nás ale také stigmatizuje.

Kdo si hraje nezlobí. Kdo si hraje, je součástí tří dimenzionálního, smysly uchopitelného světa. Kdo si hraje nevidí. Vstup do hry je něco jako raketový start. Abyste se při vzletu nepozvraceli a nepodělali, čeká vás po vysvětlení základních principů menší zkušební kolo. Puberta je čas, kdy podrobíte vaši figurku několika zkouškám. Poprvé ji nadopujete omamnými látkami. Budete moci zkušebně interagovat s ostatními hráči. Tyto akce většinou dopadají buď předčasnou ejakulací, nebo hádkou. Neděste se, vše je zatím jen jako.

Startovní pole jsou umístěny po celé ploše hracího pole – světa. Po zkušební části přichází čas na přelom, vpuštění do reálného světa. Hra registrovaná pod značkou Život ž.t.o (život s trváním omezeným) si vyhrazuje právo uvádět do oběhu postavičky jakkoliv fyzicky či psychicky zdeformované, postižené či jinak pozměněné. Doporučujeme se vyhnout umělým úpravám vaší figurky a to jak kosmetickým, tak duševním.

Pro zpuštění opusťte domov.

„Je to už nějaký pátek co jsem z domu pryč. Poměrně rychle jsem pochopil své klady a zápory . Stejně jako většina středoevropských hráčů, i já inklinuji k časté konzumaci omamných látek. Ještě ve výcviku (jako malé dítě) jsem měl velmi rád venkov. Možná jsem si jako měšťák připadal důležitější než vesničani, syndrom zaslepení městským světlem. Pravdu ale odhalíte, když si na ni blíž posvítíte, třeba ohništěm. Miloval jsem táboráky, přišly mi vždy jako rituál. Oheň, hudba, příběhy. Oheň vás hypnotizuje, vábí a mámí. Kdyby lusknul, bez váhání do něj skočíte. Hudba chlácholí, chytá vaše emoce a hází je vysoko do nebe, aby je pak jako mohutná peřina chytala na zemi. A příběhy? To jsou návody. Jak hráli ti před námi, kam jít, na jaké políčka nešlapat, co v životě sbírat a čemu se vyhýbat. Některé rozpravy se nám dokonce snaží nastínit jak a proč hra vznikla, a jestli je možné se z ní vymanit.“

V průběhu kola není možné zvrátit tah, který jste již provedli, lidově řečeno – Karta leží, hra běží. Vaše figurka má VŽDY možnost sdílet hrací pole s ostatními hráči, můžete ale také ostatní figurky vyhazovat. Pro vyhazování neexistují žádná firmou stanovená pravidla, mimo implementovaný fluidní algoritmus, jenž se řídí výhradně společenským chováním hráčů. Hra může sama od sebe vyhodit náhodnou figurku -  za toto se omlouváme, již pracujeme na nové verzi bez těchto problémů.

„Všichni hrajeme do jisté míry podle pravidel. Tedy většina z nás. Já vždy vyhledával přesmyčky a díry v systému. Herní konstrukt má ale bohužel své obrané mechanismy, proto na námi vnímané realitě leží ještě jeden svět, do kterého se dostáváme když si myslíme, že porušujeme pravidla. Svět iluzí, lží, svět, který existuje jen napohled. Jeho cílem je nás udržet ve hře. Myslíme si tedy jak moc jsme systém přelstili – on ale přelstil nás.

Jak už jsem zmínil, existují jedinci, kterým se podařilo na konstrukt vyzrát. Slyšel jsem o nich v příbězích u ohně. Jsou to pohádky a báje ze všech možných konců hrací desky. Slova tak silná a inspirativní, že i já se rozhodl jejich cesty následovat. Možná protože moje figurka začíná být rozbitá a já nevím, jak dlouho vydrží.

Už několik let nekouřím trávu, dřív na mě bylinky působily dost uklidňujícím, až uspávajícím účinkem. Vzhledem ke špatné reakci na alkohol jsem se rozhodl, že podstoupím zkoušku ohněm. A bídně jsem se spálil. V poklidu jsem si z okna zabafal, v domnění, že si užiju klidný relaxační večer. Asi po deseti minutách, co se čas začal zpomalovat a srdeční tep zrychlovat, jsem se odebral do koupelny, abych zkontroloval své oči. Krásné, jako dva rubíny. No a pak to nastalo.

Začal jsem vystupovat ze hry. Za první dvě minuty mi projelo hlavou víc myšlenek, než co projde asijských turistů po Václavském náměstí za rok. Ve třetí minutě mi přišlo, že je vše v pořádku. Dýchej chlape, je to jenom trochu šlechtěné kytky. Všechno bude v pohodě, za tři, dva, jedna…

Tak dobře vole, oba jsme to čekali. Možná ne tak brzo, ale bylo jasné, že to dřív nebo později přijde. Zbláznil ses. Neřeš to, ostatním to stejně nevysvětlíš. Nikdo neposlouchá očíslované lidi v kazajce. Prostě to přijmi, přeskočilo ti. Konec, tohle nerozdýcháš. Doufej, že to co vypadá jako nastávající infarkt, přejde a o zbytek se postarají doktoři.

Nastává fáze „jak se vygooglit z průseru“. Lehněte si na klidné místo a dýchejte. Vezměte si z kuchyně několik kuliček pepře a rozžvýkejte je. Jasně, pepř, výborný nápad. Začínám kousat do pepře a pokládat si otázku proč to dělám. Ústa mi pulzují, pálí mě krk a klepu se jak při epileptickém záchvatu. Proč a co jsem to právě snědl? Pálí to jako svině. Zkuste sprchu. Začínám si myslet, že ten soubor rad na internetu ze kterých čerpám, tam dal nějaký vtipálek, aby vyjebal s amatéry jako jsem já. Sprchuji se. Uběhlo přesně sedm minut od první etapy oficiálního startu mé psychózy. Zdá se, že teplá voda pomáhá. Bohužel jen do té doby, dokud se mi nezačne koupelna opticky zmenšovat. Moje srdce si zběsile ujíždí na BPM rytmu tekna.

Je to přesně třináct minut, co jsem se dobrovolně odpálil do země slintajících schizofreniků. Musím přiznat, čekal jsem to příjemnější. Postupuji podle rad internetové příručky. Lehněte si na klidné místo a soustřeďte se na svůj dech. Zvedám telefon a píšu přítelkyni: „Zlato, moc mi to nesedlo, asi půjdu spát. Užij si večer.“. Nechci jí kazit zábavu, proto záměrně zamlčím fakt, že už čtvrt hodiny vím, že jsem se zbláznil. Při soustředění na klidné přijímání kyslíku, mi hlavou projede několik set konspiračních teorií o duši a dechu.

Napadá mě, jestli ze sebe nemohu vytlačit ten šílený pocit pomocí masturbace. Otevírám stránku s pornografií, kde na mě vykoukne velké množství obscénních obrázků. Celé mi to přijde tak divné a abstraktní, že stránku zavírám.

Poslední možnost – spánek. Zavírám oči. Znovu se klepu. Mám ledové ruce a nohy, veškerá má krev se soustředí do mozku. Vlny dotíravých myšlenek rozbíjí poslední kousky obrané zdi, jež kdysi chránila mou křehkou psychickou stabilitu. Probudím se ve své posteli, nebo na lůžku? Když už se pomalu začínám propadat, do propasti snů a bezvědomí, vydere se na povrch jedna obzvlášť rafinovaná idea. „Co je to vlastně spánek? Doktoři si nejsou jistí, nevíme co to znamená spát, ani proč to děláme. Mohli bychom spánek nazvat jiným vědomím? Kdo zaručí, že se ze spánku probereme?“. Tato válka je očividně prohraná. Strach močí na bezvládná mrtvá tělíčka mých posledních zdravých mozkových buněk. Otvírám oči a zírám do časoprostoru. Chvilkami přemýšlím o velmi důležitých životních situacích, naskýtá se mi pohled na řešení, která rázem zapomínám.“

Při jakékoliv poruše herní postavičky doporučujeme konzultaci s ostatními hráči, pakliže vám ani oni nebudou moct pomoci, budete muset pokračovat s rozbitou figurkou…