Pérokuuř mobile
Seděli u jejich oblíbeného stolu a
v klidu popíjeli pivo. Stejná skvadra jako před dvaceti lety. Čtvrtá B.
Dřív největší lemplové, teď většina z nich tátové od rodin a tvrdě
pracující chlapi. Na první pohled od ostatních pijáků nerozeznatelná trojice. A
na druhý vlastně taky.
Chodívali do téhle putyky ze tří důvodů. Za prvé, byl to stejný pajzl, do kterého chodili už na střední, což přinášelo příjemnou nostalgii. Za druhé, Plzeňské se od dob jejich studia, až na každoroční zdražování, nezměnilo. A za třetí, výčepák si vždy pohlídal, aby mu po place lítala mladá prsatá holka. Potkávali se U Zubejdy každý pondělní večer. V úterý pak všichni chodili na společný oběd na to samé místo, takříkajíc se „spravit“.
Na stůl přistály tři škopky. Vnadná černovláska připsala na lístek tři čárky a upřímně se na pány usmála. Ti poděkovali a když odcházela, důkladně zkontrolovali mašli na její zástěře. V podniku bylo rušno, z jedné strany se někdo přihlouple smál, z jiné bylo slyšet pár politických jmen a ostré nadávky.
„Stres je pěkná svině, to vám povim. V úterý mi jeden klient řekl, že jestli ten barák nedostavíme do zimy, nezaplatí. To jsou dva měsíce. Jestli nezaplatí, budeme doma žrát až do příští zakázky suchou rejži. Ilja už je zase na odvykačce a Ivan nechce dělat sám, že prej je to moc práce. Řešim teď nejakýho brigádníka, ale nikdo nechce makat.“ Povzdychl si Dan. Byl to statný holohlavý chlap s malými kulatými brýlemi a dobráckým výrazem. Vlastnil stavební firmu o dvou zaměstnancích a většinu času na stavbě sám vypomáhal.
„Já vim ty vole. Na mě zase někdo minulej tejden vytáhnul, že bude audit. No a naše účetní umřela asi před půl rokem na stáří, papírům ve firmě nikdo nerozumí a prej si to vodseru já, jestli v tom bude něco špatně. Snad stihla alespoň uzavírky za minulej rok.“ Přitakal František, klasický prošedivělý podnikatel s unavenou tváří a dlouhým knírem. Mirek, rachitický dlouhán, vypadající i ve svých čtyřiceti letech na pětadvacet, zvedl hlavu od piva a přejel oba kamarády tázavým pohledem.
„Já se radši ani vyjadřovat nebudu. V práci dobrý, ale doma Itálie. Vůbec nevim co mám dělat? Nebejt toho pondělního pivka s váma, asi už bych snídal místo ovesný kaše Neurol.“ Všichni se z plna hrdla napili a Fanda pokračoval. „No to ti nepomůžu, kamaráde. Já to mám docela jednoduchý. Po práci chodim na squash. Všechno tam ze sebe vyběhám a vymlátim. No a dvakrát tejdně domů přinesu nějaký drahý vínko a malinkou čokoládu, takovou tu co dávaj ke kafi, jinak by začala Tereza tloustnout. Pustíme si vždycky nějakou romantickou blbinu, já si dvakrát srknu a vona vyžahne zbytek tý sedmičky skoro sama. To je ale strategický, chápete ty vole, na konci filmu je rozněžnělá a vožralá. No a pak už záleží, jak moc jsem unavenej ze squashe, ale většinou spíš sem, takže si rozepnu kalhoty, pohodlně se uvelebim a vona mi ho luxusně vykouří. No a vždycky když jí vymaluju xicht, úplně cejtim, jak ze mě ten stres začne vopadat.“ Mirek semkl rty a instinktivně vytáhl z krabičky cigaretu, zandal ji ale zpátky, protože v hospodách už se nějaký ten pátek nesmělo kouřit. Dan se zasmál, sundal si brýle a promnul oči. „Já mám se svojí ženou teda docela pravidelnej sex. Je to sice furt stejná rachejtle, která rozhodně nemládne, ale miluju jí. Kdyby se mě tenkrát na škole neujmula, asi bych skončil v kriminále. A taky fakt dobře prcá.“ Řekl a nasadil si zpátky okuláry.
„Taky Vladěna vojela snad celou školu, ještě aby to neuměla po takovym tréninku.“ uchechtl se Franta. Jak to dořekl přilítnul mu od Dana přátelský pohlavek. Oba se zasmáli.
„Nedáme si panáka?“ navrhnul Mirek, což se nesetkalo s žádným odporem, na stole proto za pár minut přistál třikrát Jameson.
„A to je to fakt tak hrozný?“ zeptal se Dan.
„No… asi dva měsíce zpátky jsem po našem klasickym dejchánku dorazil domů dost na šrot. Celej jsem se v chodbě vysvlíknul. Andrea už spala, tak jsem se nahatej přikrad do pokoje a potichu si k ní lehnul. Chvíli jsem tak ztěžka oddechoval. Vona se pak otočila a nějakou náhodou mi přistála rukou mezi nohama. Takový vzrůšo jsem dlouho nezažil, takže mi hned začal tvrdnout. Začal jsem se jí teda ptákem trochu třít vo tu ruku. No a vona se probudila. Chvíli na mě mžourala a pak začala ječet, že jí chci znásilnit, co si to dovoluju, a šla se do koupelny vysprchovat.“ Dořekl Mirek a zakroutil hlavou. František s Danem zůstali na chvíli oněmělí. Oba vypili zbytek whiskey a spláchli to pivem. „No ty vole“ utrousil Dan.
„Jestli ti to pomůže, já jsem teď při brouzdání po internetu narazil na nějaký video, kde si normálně chlápek sám vykouří péro. Musíš ho mít teda dost dlouhýho a bejt ohebnej, ale jinak bys měl vystaráno.“ Řekl holohlavý dělník a široce se zazubil. Mirek pokrčil rameny a přitakal: „Možná, že jo. Jsem v pasti chlapi. Víte co je to život bez fyzický lásky? Achjo.“
Servírka přinesla další piva, většinou se tak do osmého vůbec neptala a prostě nosila. Pánové stočili debatu ke sportovním aktivitám. Asi po půl hodině dopili a odebrali se domů.
Chodívali do téhle putyky ze tří důvodů. Za prvé, byl to stejný pajzl, do kterého chodili už na střední, což přinášelo příjemnou nostalgii. Za druhé, Plzeňské se od dob jejich studia, až na každoroční zdražování, nezměnilo. A za třetí, výčepák si vždy pohlídal, aby mu po place lítala mladá prsatá holka. Potkávali se U Zubejdy každý pondělní večer. V úterý pak všichni chodili na společný oběd na to samé místo, takříkajíc se „spravit“.
Na stůl přistály tři škopky. Vnadná černovláska připsala na lístek tři čárky a upřímně se na pány usmála. Ti poděkovali a když odcházela, důkladně zkontrolovali mašli na její zástěře. V podniku bylo rušno, z jedné strany se někdo přihlouple smál, z jiné bylo slyšet pár politických jmen a ostré nadávky.
„Stres je pěkná svině, to vám povim. V úterý mi jeden klient řekl, že jestli ten barák nedostavíme do zimy, nezaplatí. To jsou dva měsíce. Jestli nezaplatí, budeme doma žrát až do příští zakázky suchou rejži. Ilja už je zase na odvykačce a Ivan nechce dělat sám, že prej je to moc práce. Řešim teď nejakýho brigádníka, ale nikdo nechce makat.“ Povzdychl si Dan. Byl to statný holohlavý chlap s malými kulatými brýlemi a dobráckým výrazem. Vlastnil stavební firmu o dvou zaměstnancích a většinu času na stavbě sám vypomáhal.
„Já vim ty vole. Na mě zase někdo minulej tejden vytáhnul, že bude audit. No a naše účetní umřela asi před půl rokem na stáří, papírům ve firmě nikdo nerozumí a prej si to vodseru já, jestli v tom bude něco špatně. Snad stihla alespoň uzavírky za minulej rok.“ Přitakal František, klasický prošedivělý podnikatel s unavenou tváří a dlouhým knírem. Mirek, rachitický dlouhán, vypadající i ve svých čtyřiceti letech na pětadvacet, zvedl hlavu od piva a přejel oba kamarády tázavým pohledem.
„Já se radši ani vyjadřovat nebudu. V práci dobrý, ale doma Itálie. Vůbec nevim co mám dělat? Nebejt toho pondělního pivka s váma, asi už bych snídal místo ovesný kaše Neurol.“ Všichni se z plna hrdla napili a Fanda pokračoval. „No to ti nepomůžu, kamaráde. Já to mám docela jednoduchý. Po práci chodim na squash. Všechno tam ze sebe vyběhám a vymlátim. No a dvakrát tejdně domů přinesu nějaký drahý vínko a malinkou čokoládu, takovou tu co dávaj ke kafi, jinak by začala Tereza tloustnout. Pustíme si vždycky nějakou romantickou blbinu, já si dvakrát srknu a vona vyžahne zbytek tý sedmičky skoro sama. To je ale strategický, chápete ty vole, na konci filmu je rozněžnělá a vožralá. No a pak už záleží, jak moc jsem unavenej ze squashe, ale většinou spíš sem, takže si rozepnu kalhoty, pohodlně se uvelebim a vona mi ho luxusně vykouří. No a vždycky když jí vymaluju xicht, úplně cejtim, jak ze mě ten stres začne vopadat.“ Mirek semkl rty a instinktivně vytáhl z krabičky cigaretu, zandal ji ale zpátky, protože v hospodách už se nějaký ten pátek nesmělo kouřit. Dan se zasmál, sundal si brýle a promnul oči. „Já mám se svojí ženou teda docela pravidelnej sex. Je to sice furt stejná rachejtle, která rozhodně nemládne, ale miluju jí. Kdyby se mě tenkrát na škole neujmula, asi bych skončil v kriminále. A taky fakt dobře prcá.“ Řekl a nasadil si zpátky okuláry.
„Taky Vladěna vojela snad celou školu, ještě aby to neuměla po takovym tréninku.“ uchechtl se Franta. Jak to dořekl přilítnul mu od Dana přátelský pohlavek. Oba se zasmáli.
„Nedáme si panáka?“ navrhnul Mirek, což se nesetkalo s žádným odporem, na stole proto za pár minut přistál třikrát Jameson.
„A to je to fakt tak hrozný?“ zeptal se Dan.
„No… asi dva měsíce zpátky jsem po našem klasickym dejchánku dorazil domů dost na šrot. Celej jsem se v chodbě vysvlíknul. Andrea už spala, tak jsem se nahatej přikrad do pokoje a potichu si k ní lehnul. Chvíli jsem tak ztěžka oddechoval. Vona se pak otočila a nějakou náhodou mi přistála rukou mezi nohama. Takový vzrůšo jsem dlouho nezažil, takže mi hned začal tvrdnout. Začal jsem se jí teda ptákem trochu třít vo tu ruku. No a vona se probudila. Chvíli na mě mžourala a pak začala ječet, že jí chci znásilnit, co si to dovoluju, a šla se do koupelny vysprchovat.“ Dořekl Mirek a zakroutil hlavou. František s Danem zůstali na chvíli oněmělí. Oba vypili zbytek whiskey a spláchli to pivem. „No ty vole“ utrousil Dan.
„Jestli ti to pomůže, já jsem teď při brouzdání po internetu narazil na nějaký video, kde si normálně chlápek sám vykouří péro. Musíš ho mít teda dost dlouhýho a bejt ohebnej, ale jinak bys měl vystaráno.“ Řekl holohlavý dělník a široce se zazubil. Mirek pokrčil rameny a přitakal: „Možná, že jo. Jsem v pasti chlapi. Víte co je to život bez fyzický lásky? Achjo.“
Servírka přinesla další piva, většinou se tak do osmého vůbec neptala a prostě nosila. Pánové stočili debatu ke sportovním aktivitám. Asi po půl hodině dopili a odebrali se domů.
Na druhý den byl v krčmě docela klid. Spolužáci z čtvrté B seděli u stejného stolu jako noc předtím. Na tvářích měli unavené výrazy, před každým stála česnečka a malé pivo. Oběd probíhal podle známého rčení Dobré chutnání a hlavně bez povídaní.
„Jsme za to zas celkem zatáhli co?“ přerušil ticho Mirek. Dan bez reakce usrkával polévku, František jen pokýval hlavou. Když dojedli první chod, servírka přinesla tři guláše s karlovarským knedlíkem. Dan ani nezvedl hlavu, poděkoval za jídlo a hned se do něj pustil. Mirek se protáhl v zádech, dopil zbytek malého piva a promluvil.
„Tak jsem si ho včera zkusil vykouřit.“
František se hlasitě uchechtnul. Danovi zaskočil knedlík v krku. Po několika sekundovém dávení mu vylétl z nosu zpátky do talíře.
„No jo ty vole. Normálně si na něj došáhnu. Ba co víc, normálně si ho dokážu strčit do krku skoro celej!“ pokračoval Mirek.
„Tak já si to teda nechám zabalit“ prohlásil prošedivělý podnikatel, napil se piva a utřel z kníru zbytky pěny.
„To si jako teď teplej?“ zeptal se holohlavý stavař a bez rozpaků nabral na vidličku kus masa, i s už jednou pozřeným knedlíkem.
„To asi ne hele. Pomyšlení na jakýkoliv techtle s chlapem mi nedělá vůbec dobře.“ Odpověděl Mirek.
„Jasně vole. Hehe, to znám. Měli sme ve firmě borce – manželka, dvě děti, všechno zdánlivě na klid – no a najednou za nim začal chodit takovej malej vietnamec. Chvíli jsme mysleli, že mu prodává trávu. No a na jednou firemnim večírku vietnamec zas dorazil. Zašli spolu do jednoho z pokojů. Kolega si řiká, že by si taky zahulil, tak že tam za nima skočí a něco vod něj koupí. Asi měl klepat. Vlez prej do pokoje, no a tam ten druhej kolega a zezadu ho prcal ten vietnamec. Normálně jak sledovat kolibříka u kytky. Taková malá asijská sbíječka rozbíjela evropskej beton.“ Podělil se o svou historku František a hlasitě se zasmál.
„Jakože mně to je jedno Míro, já proti buznám nic nemám, ale tohle mi přijde trochu divný. Ze spořádanýho manžela a táty se přes noc staneš samokuř? No nevim.“ Pronesl Dan a znovu si nacpal plné tváře gulášem.
„Já to vlastně docela chápu. Je to totiž uplně normální evoluční jev. Tak dlouho si před Andreou vohejbal hřbet, až sis začal kouřit vlastní péro. Jinak to ani dopadnout nemohlo.“ Prohlásil Fanda s výrazem antropologického znalce. V tom Mirkovi zapípal telefon.
„Chlapi budu muset jít, máme za chvíli poradu. Vidíme se v pondělí?“
„Pokud ti nezaskočí sémě v krku, tak ano!“ odpověděl Dan. František se pousmál a s nechutí od sebe odsunul talíř plný jídla.
Uplynul týden a pánové se znovu sešli U Zubejdy. Vzduchem voněly výpečky a
občas zavála i mírná vůně vypáleného ovoce, to když servírka probíhala okolo
stolů s plným platem hruškovic. V krčmě bylo vlastně vždy veselo.
Dokonce i Mirek ten večer vypadal šťastnější. Zmizely mu kruhy pod očima a celý
jeho obličej se tak nějak uvolnil.
Proběhlo prvních pár piv na žízeň, jedno kolo utopenců, a na vrch syrečky a tlačenka. Po celodenním stresu v práci se všem vrátila barva do tváře.
Po malé Becherovce na slehnutí Mirek významně zvedl obočí a z brašny vytáhl stoh papírů založených do černých desek. Chvíli skákal pohledem z Dana na Františka a zase zpátky, pak se usmál a plácnul deskami doprostřed stolu. Dan vidličkou překlopil přední stranu, na prvním listě stálo: Žádost o rozvod.
Všichni tři se na sebe pobaveně podívali, František začal decentně tleskat.
Proběhlo prvních pár piv na žízeň, jedno kolo utopenců, a na vrch syrečky a tlačenka. Po celodenním stresu v práci se všem vrátila barva do tváře.
Po malé Becherovce na slehnutí Mirek významně zvedl obočí a z brašny vytáhl stoh papírů založených do černých desek. Chvíli skákal pohledem z Dana na Františka a zase zpátky, pak se usmál a plácnul deskami doprostřed stolu. Dan vidličkou překlopil přední stranu, na prvním listě stálo: Žádost o rozvod.
Všichni tři se na sebe pobaveně podívali, František začal decentně tleskat.
Komentáře
Okomentovat