A bylo lépe?
Vzduch nijak nevoněl. Dalo by se říct, že slunce svítí, vlastně se to tak i říkalo, ale nikdo už ho dlouhou dobu neviděl. Na vše dopadaly tmavě červené paprsky, které byly přiváděny na zem z velkých čtvercových satelitů. Na obloze nebylo ani mráčku, místo bílých „oveček“ skákaly přes obzor reklamy. Tu na kurzy čistého vědomí, tam zas na chutné tekuté jídlo v tubě. Kudrnatý, veselý klučina Tobiáš se vedl s dědou Horácem za ruku. Často něco pozoroval na zemi, kopal do kamínků, tahal větvičku nebo odbíhal za mechanickými veverkami. Procházeli se už půl třetí hodiny, prošedivělý vysoký muž s uklidňujícím barytonem na sobě měl stříbrnou kutnu, malý čipera byl oblečen do kombinézy v barvě bleděmodré metalízy. Když došli na konec sadu, posadili se do kovového altánku, který zde stál jako oddechové místo pro kolemjdoucí. Děd vytáhl z kapsy malou ampulku oleje, vyhrnul suknici od sutany a odhalil modré nohy. Ty vypadaly, jako by je někdo zabalzamoval. Pak nahmatal jakousi zdířku, otevřel ná